Vážení členové spolku,

            raději bych vás oslovil v radostnější době, kdy bychom se potkávali na koncertech a kdy bychom na členské schůzi s panem Jirounkem prezentovali a diskutovali naše rozdílné představy o fungování spolku. Co se týče potkávání na koncertech, tak musíme pevně věřit, že se díky očkování podaří pandemii v dohledné době zvládnout. Co se týče diskuze s panem Jirounkem, tak to už bohužel možné není. Mluvil jsem s panem Jirounkem naposledy před více než rokem po prvním „proklavírním“ benefičním koncertu Miroslava Sekery. Ocenil jsem jeho podíl na získání klavíru pro Mladou Boleslav i jeho proslov v rámci koncertu a popřál mu uzdravení. Měl jsem v plánu se s ním sejít po letních prázdninách před tehdy plánovanou členskou schůzí spolku. Nemám rád emailové přestřelky - vždy je lepší si potřebné vyříkat osobně. Bohužel jsme hned na začátku září v rodině postupně onemocněli COVIDem-19 a pak už nebyla příležitost se s vážně nemocným panem Jirounkem sejít. Ani s vámi všemi na členské schůzi jsme se potkat nemohli.

            Nyní bych se vám rád představil. Na úvod bude asi nejlepší toto video z roku 1983 (zde je pro zajímavost celý dokument o Mladé Boleslavi). Pana ředitele Josefa Nováka a jeho syna Jiřího určitě poznáte, druhý houslista je Jan Drahota, já jsem ten violoncellista a violistka je Marie rozená Šulcová, nyní již třicet let Švejdová. Z kvarteta jsem jako jediný u hudby profesně nezůstal. Coby programátor jsem zažil děrné pásky i první osobní počítač s barevnou obrazovkou v Česaně, zlatou éru v Software602 (pamatujete ještě Text602 a M602?), programování velkých bankovních systémů i malých her. V posledních čtyřech letech se věnuji výuce programování. Učím v Mladé Boleslavi a v Praze na několika středních školách a vedu kroužky programování. A musím říct, že mě učení velmi baví! Pokud vám je moje příjmení povědomé, možná si vzpomenete, že můj otec ing. Jiří Švejda byl předsedou SRPŠ v lidové škole umění a v osmdesátých letech uváděl i koncerty KPH.

            Vrátím se k zaměření našeho spolku. Vymýšlet zajímavé aktivity je jedna věc. Sám jsem jich v euforii vymyslel hned několik. Stěžejní je ale finanční a personální zabezpečení. A je jednodušší sehnat finanční podporu než někoho, kdo by se toho závazně a dlouhodobě ujal. Takovému člověku nestačí nadšení, ale musí mu k jeho profesi, rodině, jiným zájmům a odpočinku zbývat ještě opravdu hodně volného času. Nikdo z nás něco takového závazně zaručit nemůže, protože máme vlastní časově náročné profese. Kromě toho tu jsou Kultura města a KPH, které mají pořádání koncertů přímo v náplni práce, proto opravdu nevidím důvod suplovat jejich činnost. Rozhodně s nimi ale budeme rádi úzce spolupracovat a vzájemně se inspirovat! Jana Mlčochová už v nedávném e-mailu naznačila, kam by měl spolek směřovat svoje aktivity. Já se souhlasem Jany a Evy Pinkasové zdůrazním lobbing (v tom dobrém slova smyslu a s vypíchnutím výrazu „soustavné“ z popisu na Wikipedii) za následující věci:

• Důstojný koncertní sál v Mladé Boleslavi s kvalitní akustikou, s pohodlnými nevrzajícími židlemi a s tepelným komfortem, nevyžadujícím od účinkujících a posluchačů být v době koncertu v kabátech a rukavicích (ano, narážím na Sbor Českých bratří - vizte můj mail panu náměstkovi Markovi; z dlouhodobého hlediska se ale ani divadlo neukazuje jako vhodný prostor pro koncerty vzhledem k jeho velkému využití pro vlastní aktivity).
• Příjemné, nehučící a nedrnčící prostředí učeben ZUŠ s dostatečným obsahem kyslíku a vlhkosti ve vzduchu (po instalaci rekuperace je výuka ZUŠ na 9.ZŠ opravdu nevhodná až zdravotně závadná). Pokud máte pocit, že ZUŠ MB nemá s naším spolkem tolik společného, abychom se zasazovali o její působiště, tak je to velký omyl. Vzpomeňte si, jaké je složení návštěvníků koncertů vážné hudby: jsme to téměř výhradně my ve věku 50 let a více a pokud si právě zejména díky ZUŠ nevychováme další generaci, tak na tyto koncerty časem nikdo chodit nebude. Podobné je to s výstavami výtvarného umění, baletem, atd.

Jsou to dlouhodobé cíle, ale bohaté město jako Mladá Boleslav by nemělo mít problém je časem zrealizovat. Možná jde opravdu jen o to se připomínat. Z pohledu počtu voličstva jsme asi oproti např. sportům (kterým ale také fandím!) nepříliš zajímavá skupina. Právě proto je třeba vést mladé k umění, a tím i tento „nedostatek“ odstranit. Musíme věřit, že skončí doba influencerů, kteří nic neumí, jen exhibují a díky svému vzhledu či „zajímavé nepříčetnosti“ mají u mládeže vysokou sledovanost a stávají se pro ně vzorem. Musíme dětem vysvětlovat, že někdo musí napsat, zahrát a zazpívat tu krásnou hudbu k jejich oblíbeným filmům. Někdo musí umět nakreslit plakáty a postavičky pro animované filmy, navrhnout a vymodelovat ceny, které filmy na festivalech dostávají. Někdo také musí vymyslet choreografii videoklipu jejich oblíbeného zpěváka či skupiny a dělat taneční „křoví“, aby zakryl jistou nedokonalost v pohybech jejich idolu. A že toto vysvětlování má i díky ZUŠ smysl, poznávám sám při výuce programování. Moji studenti, kteří navštěvují nebo navštěvovali ZUŠ, do svých webových stránek, které vytvářejí a programují v rámci mnou zadaných úkolů, vkládají odkazy, obrázky a videa související s vážnou hudbou, tancem či výtvarnou tvorbou. A z toho mám obrovskou radost!

            Pojďme se tedy věnovat tomu, k čemu byl spolek založen (všestranná podpora kulturního života), na co náš spolek personálně a finančně stačí a co nám všem bude přinášet radost. Důkazem, že se tak již děje, jsou zrealizované či probíhající projekty:

• Spolupráce na koncertech Kruhu přátel hudby MB:
• slavnostní koncert k poctě zakladatele Kruhu přátel hudby – připomenutí 50. výročí úmrtí Josefa Feřta
• komorní koncert Kateřiny Englichové a jejích hostů
• Klavír pro Boleslav a benefiční koncerty na jeho podporu.
• Mimořádné akce k 90. výročí ZUŠ MB - scénické provedení České mše vánoční, Slavnostní představení k výročí školy.
• Pamětní deska Stanislavu Kovářovi.

Věřím, že s postupným návratem k normální nepandemické době se kulturní aktivity obnoví a že spolek bude významnou měrou přispívat k podpoře kulturního života v regionu Mladé Boleslavi! Svoji případnou úlohu v předsednictvu spolku vidím, kromě rozložení "neviditelné práce", hlavně v onom připomínání se za oblast kultury a v přímé účasti na jednáních se zástupci města, s Nadačním fondem Škoda Auto a dalšími subjekty. Mám velmi dobrou zkušenost z jednání s panem náměstkem Bouškou o mnou navržené cyklostezce. Zúčastnil jsem se také schůzky s panem náměstkem Markem. I jeho přístup byl velmi vstřícný. Možná jsem optimista, ale předpokládám, že jednání o rozumných a prospěšných projektech taková budou vždy. Zároveň máme štěstí, že lidé z Nadačního fondu Škoda Auto velmi podporují kulturní projekty a např. o potřebě koncertního sálu sami při setkáních mluvili.

Přeji vám v této době hlavně pevné zdraví. A v blízké době plno kulturních zážitků.

Libor Švejda
lsvejda@centrum.cz